Fokker D.VIII byl německý stíhací jednoplošník (proto také původně nesl označení E.V – E jako Eindecker), používaný v první světové válce německým a v poválečném období především polským armádním letectvem. Jeho konstruktérem byl Reinhold Platz a vyráběl se v továrně Fokker od července roku 1918.
Měl rozpětí křídla 8, 37 m a poháněl jej rotační motor Oberusel Ur.II o výkonu 82 kW (110 k) nebo Goebel Goe III o výkonu 119 kW (160 k). Vzletová hmotnost typu D.VIII dosahovala 605 kg a jeho maximální rychlost 200 km/h.
Díky své nízké hmotnosti a aerodynamické dokonalosti se mohl svými výkony srovnávat s nejrychlejšími stíhačkami nasazených státy Trojdohody. Nakonec bylo německou armádou objednáno 400 kusů těchto strojů. Protože dodávky objednaných výkonných motorů velmi vázly, byly letouny vybavovány slabšími motory Ur.II. Letounu se nevyhnuly problémy – několik smrtelných havárií způsobilo zborcení konstrukce křídla kvůli nekvalitní výrobě jednoho z nosníků křídla u subdodavatelské firmy.
Celkem se vyrobilo 289 strojů všech verzí a některé z nich se dostaly do výzbroje armád teprve po válce. Osm letounů používala polská armáda ve válce proti sovětskému Rusku v létech 1919-1920. Jedno z polských letadel Rudá armáda ukořistila a používala až do léta roku 1920.
Letoun svoji koncepcí jednoplošníku se samonosným křídlem předběhl svou dobu a nastínil, kudy půjde v letectví další vývoj.
Vystavený exponát
Postavili otec a syn Baldovi jako přesnou repliku tohoto stroje, pohání ji upravený automobilový motor Subaru EA-81 o výkonu 60 kW (80 k).
Letoun má stálý domov v expozici Muzea Metoděje Vlacha a v současné době je ve zkouškách pro zálet.
