Replika anglické stíhačky Sopwith Triplane z roku 1916
Historie
Letoun Sopwith Triplane byl navržen Herbertem Smithem, který použil podobný trup a ocasní plochy jako u Sopwith Pup. Prototyp vzlétl koncem května 1916 a v polovině příštího měsíce byl odeslán ke zkouškám do francouzského Furnes k „A“ peruti RNAS. Zde byl letoun vyzbrojen jedním synchronizovaným kulometem Vickers ráže 7,7 mm. Druhý prototy byl dokončen na konci října 1916. Oba stroje byly poháněny devítiválcovým rotačním motorem Clerget 9Z o výkonu 110 k, ale většina těchto letounů pak dostala m,otor Clerget 9B o výkonu 130 k. Sopwith Triplane byl vyroben v počtu 130 kusů v továrně Sopwith a další dodala firma Oakley. Letouny byly původně určeny pro RoyalFlying Corps, ale některé se dostaly k RoyalNavalService a do francouzského námořnictva. Do bojů byly nasazeny od února 1917. Podle skoro všech svědectví pilotů se Triplane pilotoval velmi snadno a příjemně a jeho ovládání bylo účinné a dobře vyladěné. Na rozdíl od slavnějšího Sopwith Camel šlo Triplane vytrimovat tak, že letoun udržoval směr i bez zásahu pilota.Triplane byl obratnější a rychleji stoupal než většina jeho konkurentů, ale naopak byl pomalejší ve střemhlavém letu.
Po méně než roce byl Triplane stažen ze služby a nahrazen výkonnějším typem Sopwith Camel. Na Němce zapůsobily výkony Triplanů do té míry, že mezii leteckými konstruktéry nakrátko zavládla „ troplošníková horečka“. Slavný byl však jen Fokker Dr1.
Pro stavbu repliky byl vybrán konkrétní letoun, který pilotoval Robert Alexander Little zvaný „ Rikky“, který v letech 1916 – 1918 sestřelil 47 nepřátelských letounů a z toho 24 na Sopwith Triplane. V roce 1918 byl sestřelen na letounu Spwith Camel.
Technické údaje originálu:
Rozpětí 8,8 m
Délka 5,74 m
Výška 3,2 m
Hmotnost prázdného letounu 447 kg
Maximální rychlost 187 km/hod
Příprava stavby repliky
Při pohledu na technické údaje originálu je patrné, že prázdná hmotnost 447 kg přímo vybízí k tomu postavit repliku přesně ve stejné velikosti jako byl originál. Umožnují to nová pravidla pro stavbu UL letadel, kde je dnes maximální vzletová hmotnost 600 kg, což při povinné hmotnosti pilota 110 kg a hmotnosti paliva na 1 hodinu letu 30 kg znamená, že může mít prázdný letoun dokonce 460 kg. Vezmeme- li v úvahu, že rotační motory Clerget měly hmotnost 175 kg, máme se současnými motory o podobném výkonu dostatečnou rezervu.
Dnes létá jen jedna přesná replika tohoto zajímavého letounu v Anglii na letišti Shuttleworth. Replika , kterou dokončujeme bude tedy druhá na světě.
V předstihu je připraven americký 7 válcový letecký motor Warner Scarab o výkonu 145 k, který v Argentině zakoupil a pro projekt zapůjčil Vladimír Handlík . Motor je po GO. Jeho kompletní montáž a přípravu pro zabudování do letadla provádí Ing. Petr Handlík.
Stavbu provádí Ing. Petr Tax ve spolupráci s Petrem Opělou a Ing.Jiřím Krajčou. Potřebné výpočty provedl Ing. Václav Brandejs. V oblasti profilů je poradcem Ing. Emil Přádný. Stavbu pro LAA dozoruje Ing. Václav Chvála.
V říjnu 2019 jsme navštívili letiště Shuttleworth, kde nám umožnili si letoun prohlédnou, nafotit a proměřit a získat potřebné důležité informace o stavbě i létání s ním.
Velice podrobnou originální výrobní technickou dokumentaci k letounu nám věnoval anglický modelář Pete Mc Dermot, kterého známe z období, kdy s námi létal na mistrovstvích světa a Evropy s rádiem řízenou maketou právě Sopwith Triplane a reprezentoval Anglii. Když ho můj syn Petr požádal o kopie původních výrobních výkresů, tak Dermot prohlásil: „ já už tenkrát věděl, že Vladimír nezůstane jen u modelů“ a kompletní dokumentaci nám věnoval.
Stavba repliky Sopwith Triplane ve skutečné velikosti by měla začít v první polovině letošního roku a dokončena by mohla být na konci roku 2021. Do provozu by pak byla uvedena v průběhu roku 2022.
Stavba repliky
Příprava stavby repliky Sopwith Triplane byla zahájena v lednu roku 2020. Základem byl pevnostní aerodynamický přepočet historického letounu na současné technické podmínky a předpisy Letecké amatérské asociace ČR pod kterou je stavba prováděna, který provedl Ing. Václav Brandejs.
Základním problémem této přípravy byla mylná informace na Wikipedii, kde byla uváděna prázdná hmotnost letounu z roku 1916 pouhých 447 kg, což by přesně odpovídalo naší stavbě. Původní letoun měl rotační motor o hmotnosti 180 kg a náš Warner Scarab je o 40 kg lehčí, což představovalo bezpečně dodržet předepsanou prázdnou hmotnost 460 kg. Jak jsme ale na letišti v Suttleworth v Anglii zjistili, letoun byl ve skutečnosti téměř o 100 kg těžší než uváděla Wikipedie. Proto bylo nutné konstrukci repliky přepočítat některé části upravit tak, aby byla požadovaná hmotnost dodržena. Jako příklad lze uvést upuštění od vylanované konstrukce trupu plnou lan a napínáků a nahradit lehkou dřevěnou laťovanou konstrukcí.
Práce na stavbě letounu byly zahájeny v únoru 2021. Vedle dřevěné konstrukce trupu byly současně připravovány i další části. Protože měl původní letoun velké, ale hladké pneumatiky, podařilo se zakoupit pneumatiky pro plochodrážní motorky pro jízdu na ledě, které jsou stejně hladké a do kterých u motorek jsou přidány ocelové hřeby.
Podobně byly práce zahájeny u i různých kování, kterých je na letounu velké množství. K zajímavostem patří prolisování nerezových trubek o průměru 60 mm a síle stěny 1,5 mm do kapkovitého průřezu pro vzpěry podvozku.
Stejně tak byly zahájeny práce na hliníkovém krytu motoru o průměru 1 000 mm. Dřevěný model krytu byl i s hliníkovým plechem tloušťky 1,6 mm upevněn do speciálního soustruhu a kovotlačitelským způsobem byl za rotace kryt zhotoven, stejně jako v roce 1916.
Dřevěná kostra trupu, tak jek je vidět na fotografiích byla zhotovena v průběhu podzimních měsíců roku 2021. Trup je obdélníkového průřezu a v přední části je rozšířen pomocí žeber až na průměr 1 000mm, což odpovídá nejen průměru hlav motoru, ale i krytu. Celá zadní část trupu je maximálně vylehčená pro dodržení správné polohy těžiště.
Podobně je postupováno u ocasních ploch, které jsou konstrukčně stejné jako u originálu, ale značně vylehčené. Na rozdíl od originálu, kde byly použity ocelové trubky jsou na replice použity hliníkové a uhlíkové trubky a další prvky. Nosníky trupu i žebra jsou tvarově stejná jako u originálu.
Pro dokonalý vzhled letounu a také jeho interieru byly v Anglii zakoupeny originální letové přístroje z období první světové války, některé o průměru 120 mm.
Kompletně dokončený trup včetně ovládacích lan, nádrží, sedačky, oplechování trupu byl převezen do leteckého muzea v Mladé Boleslavi, kde proběhla montáž motoru, instalace palivového a olejového hospodářství, přístrojů včetně radiostanice apod.
V dílně Petra Taxe v Praze Hodkovičkách byla dokončena křídla a byla tam také provedena předepsaná zátěžová zkouška.
Specielní profilové dráty, které drží celý letoun pohromadě byly objednány ve Skotsku a budou stejné jako na originálu.
Letoun byl v závěru roku 2022 po dokončení celý smontován v nepotaženém stavu a byly vyzkoušeny všechny funkce včetně stanovení těžiště. Pak byl letoun potažen a nabarven. Potažení a barvení proběhlo v leteckém muzeu, stejně jako konečná montáž.
Replika letounu Sopwith Triplane bude uvedena do provozu v závěru roku roku 2023.
Vladimír Handlík
