Letoun, který osvobodil Mussoliniho z vězení v Gran Sasso.
Průzkumný a spojovací hornoplošník s velmi krátkým vzletem a přistáním Fieseler Fi 156 Storch patří mezi nejslavnější letadla druhé světové války. Nenápadný a tichý, schopný přistát na větší lesní mýtině se stal „očima“ německých pozemních jednotek v nevýznamnějších akcích „bleskové války“. Storcha si také oblíbili vysocí velitelé (třeba polní maršál Rommel), kterým umožňoval být v kontaktu s obrněnými jednotkami často rychle postupujícími hluboko do týlu nepřátelských vojsk.
Vývoj typu začal v roce 1934 a první prototyp vzlétl 10. května 1936. Dokonalé aerodynamické řešení stroje určeného pro pomalý let, krátké vzlety a přistání, spolehlivý vzduchem chlazený invertní osmiválec do V Argus 10C o výkonu 170 kW (240 k) a výtečně odpružený podvozek – to byl Storch s „minimálkou“ 51 km/h, který tak při mírném větru dokázal vzlétnout méně než na 45 metrech a přistát na 18 metrech.
Díky těmto vynikajícím vlastnostem se také v roce 1943 podílel na vojenské operaci Eiche (Dub) a navždy se tak zapsal nejen do historie letectví. Dne 12. září tohoto roku osvobodili němečtí parašutisté pod vedením esesáka Otto Skorzenyho italského diktátora Benita Mussoliniho, vězněného v horském hotelu na úbočí hory Gran Sasso v Apeninách. I přes obtížné podmínky, velkou nadmořskou výšku a jen několikametrovou přistávací dráhu zde přistál Fi 156 C-5 (SJ+LL) pilotovaný kapitánem Gerlachem a následně odstartoval s Mussolinim a Skorzenym na palubě.
Méně známa je rovněž akce z 26. dubna 1945, kdy fanatická nacistka a vynikající pilotka Hanna Reitschová přistála a odstartovala mezi troskami uprostřed Berlína, kam dopravila generála von Greima, aby byl Hitlerem jmenován novým velitelem Luftwaffe.
Mezi léty 1937 a 1945 se vyrobilo v Německu okolo 2900 kusů Fi 156 různých verzí. V roce 1943 byla výroba přesunuta do továrny Beneš-Mráz v Chocni. Mnoho letadel se také od roku 1942 vyrobilo v obsazené továrně Morane-Saulnier v Puteaux ve Francii, a to i po válce jako MS-500 Criquet (cvrček). Také v Chocni po válce pokračovala výroba typu pod „kurýrním“ označením K-65 Čáp a do roku 1949 bylo vyrobeno okolo 138 kusů.
Vystavený exemplář
Ultralehká zmenšená replika, kterou postavil Jaromír Andrés, má velikost 80 % originálu, rozpětí 11,4 m a je poháněna motorem Subaru EA-81 o výkonu 60 kW (80 k) s řemenovým reduktorem Šonka, který pro větší účinnost vrtule Sope o průměru 1,8 m snižuje její otáčky na polovinu otáček motoru.
Generální opravu a přebarvení do podoby stroje z „Operace Dub“ (Unternehmen Eiche) s volacím znakem SJ - LL provedli v roce 2011 členové nadace Letadlo Metoděje Vlacha.
