Budova leteckého muzea Metoděje Vlacha je především mimořádným tvůrčím počinem Ing. Arch. Michala Hlaváčka, který se při zrodu projektu nechal inspirovat tvarem „neviditelného/stealth“ letadla F-117 Nighthawk. Tím definoval základní geometrický tvar objektu.
Vnitřní prostor hangáru je maximálně využit pro expozice, instalaci leteckých trenažérů a dalších interaktivních prvků spojených s letectvím. Budova návštěvníkům umožňuje sledovat pohyb na letecké ploše z tribuny i širší okolí z vyhlídkové věže.
Stavby tohoto charakteru nejsou na našem stavebním trhu často realizovány, o to více specifik jejich realizace přináší. Vzhledem k umístění staveniště bylo nutné kromě obecně platných právních a legislativních předpisů dodržovat i legislativu a předpisy spojené s prováděním prací v blízkosti letištní plochy. Předpisy bylo omezeno jak využití jeřábů a dalších zdvihacích prostředků při práci na betonových částech stavby, montáži nosné konstrukce z dřevěných lepených vazníků a opláštění, tak i zřízení samotného zařízení staveniště s buňkovištěm, skládkami materiálu a deponií zeminy.
Sama stavba hangáru byla ojedinělá a zajímavá. Je založena na kombinaci hlubinných a plošných základů. Nosná konstrukce haly je tvořena 13 rámy, lepenými z dřevěných lamel o průřezu příčle 240 x 1800 mm. Opláštění objektu je kombinací hliníkových prosklených konstrukcí s drážkovou (falcovanou) titanzinkovou krytinou. Na ploché části střechy je použita PVC fólie ve dvou barevných odstínech, kdy fólií v tmavší barvě jsou na střeše vytvořeny motivy s leteckou tématikou.
Při realizaci bylo nutné řešit řadu složitých detailů, aby se předešlo zatékání srážkových vod do objektu, popřípadě vzniku škod způsobeným navátím a následným odtáváním sněhu. Tuhost rámové konstrukce zajišťují ocelová ztužidla.
V úrovni 2. nadzemního podlaží je na ocelových táhlech zavěšena propojovací lávka, procházející středem hangáru. Nosné stěny, výtahová šachta se schodištěm a především vyhlídková věž jsou z pohledového železobetonu. Na vyhlídkové věži je pohledový beton doplněn ocelovou konstrukcí, opláštěnou tahokovem (jemnou mřížovinou).
Výstavba muzea s přilehlými komunikacemi logicky brání vsakování značné části srážkových vod. Aby nebylo zapotřebí odvádět tolik dešťové vody, byl mezi jihovýchodní stranou objektu a přistávací dráhou vybudován vsakovací objekt.
Přestože objekt působí spíše dojmem industriální stavby, jsou zde i prostory pro posezení a odpočinek, konference, zázemí pilotů a personálu muzea.
