Metoděj Vlach, přední montér a závodní jezdec továrny Laurin a Klement, patří k významným průkopníkům letectví u nás. Ač v dnešní době zastíněn známými jmény Kašpara a Čiháka, v době Rakousko-Uherska si byli popularitou rovni.
Na počátku 20. století také propadl aviatické horečce a začal stavět letouny vlastní konstrukce. První tři byly neúspěšné pokusy o dvojplošník, ale čtvrtý letoun zcela vlastní konstrukce už Metoděj Vlach koncipoval jako jednoplošník.
Letadlo Metoděje Vlacha je jedinečné svou ryze českou konstrukcí, která neopisuje žádnou zahraniční předlohu a dokonce, s výjimkou potahového materiálu, byly domácí výroby i všechny díly. Letoun poháněl český motor Laurin a Klement (28 kW/38 k).
Stavbu letounu Metoděje Vlacha podporovali mecenáši z Mladé Boleslavi a po dokončení byl vystaven na Mladoboleslavské krajinské výstavě v roce 1912. Obdivovaný stroj obdržel zlatou medaili, a když mu vděčné město nechalo na cvičišti postavit malý hangár, začala tak v Boleslavi letecká éra. Ke svým pokusům startoval M. Vlach velmi často už kolem třetí hodiny ranní. Jeho časným letům tak byli nejčastějšími a nejvěrnějšími diváky rozjaření návštěvníci místních hospod.
Osmého listopadu 1912 se po asi sedmdesátimetrovém rozběhu letoun vznesl. Protože s praktickým létáním neměl Vlach žádné zkušenosti, vypnul motor a aeroplán se pomalu snesl na zem. Poskakovat a poletovat mohl Vlach až do léta 1914, kdy začala první světová válka. Civilnímu létání byl konec, nebe ovládly válečné stroje. Vlach se po válce již k létání nevrátil a věnoval se vývoji obráběcích strojů.
Vystavený exemplář
Jako vlajkovou loď pro Nadační fond jej v měřítku 1:1 roku 2002 postavil Václav Vondrášek. Dřevěnou konstrukci potaženou plátnem pohání Motor Škoda Favorit o obsahu 1,4 l a výkonu 48 kW (65 k) s řemenovým převodem. Jeho minimální rychlost je 40 km/h, maximální pak 80 km/h
