V roce 1927 vznikl v konstrukční kanceláři Nikolaje Nikolajeviče Polikarpova prototyp dvouplošníku U-2 (U jako učebnyj – cvičný), který se stal později legendou sovětského letectva. S více než 40 tisíci vyrobených strojů se stal patrně typem, jehož se vyrobilo ze všech letadel světa nejvíc kusů!
Dvoumístný cvičný dvojplošník byl dodáván od počátku roku 1928 a došel všestranného využití jak v civilní službě, tak ve vojenském letectvu. Vycvičily se na něm nejméně dvě celá generace sovětských pilotů. Poháněly jej hvězdicové pětiválce Švecov M-11 různých verzí o výkonu 75 – 86 kW (100 -115 k).
Za druhé světové války sloužil jako cvičný, spojovací, štábní, dopravní, sanitní, lehký noční bombardovací a průzkumný letoun. Díky klapavému zvuku jeho poměrně tichého motoru ho Němci pojmenovali „šicí stroj“ (Nähmaschine), Sověti mu zase dali přezdívku „Kukuruznik“ (sekáč kukuřice). A právě díky tichému chodu motoru, vybaveného navíc tlumičem hluku a plamene, byl letoun užíván k takovým účelům, jako bylo noční zásobování partyzánských jednotek a odvoz raněných, noční řízení letecké palby i noční bombardovací útoky. Snad nejvíce ho proslavil 46. (ženský) pluk sovětského vojenského letectva (VVS), který podnikal noční nálety na postavení německé armády. Němci dali těmto ženským jednotkám přezdívku “ Noční čarodějnice“ (Nachthexen), což bylo příslušnicemi pluku hrdě přijato tak, že si samy začaly takto říkat.
Stroj byl stále vylepšován a v roce 1944 byl přejmenován na počest svého tragicky zesnulého konstruktéra Polikarpova na Po-2. V poválečných letech se vyráběl licenčně i v Polsku. Výroba byla ukončena až roku 1953. Kukuruznika používal i 1. československý armádní sbor, po válce i československé letectvo pod označením K-62. Několik letadel Po-2 vlastnily do konce padesátých let i aerokluby Svazarmu.
Vystavený exemplář
Byl vyroben v Sovětském svazu v roce 1937 pod sériovým číslem 0076. Během druhé světové války sloužil v Rudé armádě a po válce v roce 1945 byl darován jugoslávské armádě spolu s dalšími asi osmdesáti stroji.
Během služby v jugoslávské armádě, (i posléze v aeroklubu, kde létal s civilní poznávací značkou YU-CWJ), nahradili opotřebovaný hvězdicový pětiválec Švecov M-11 různých verzí o 75 – 108 kW (100 – 145 k) československým řadovým invertním šestiválcem Walter 6-III o výkonu 119 kW (160 k). V této konfiguraci byl letoun v roce 1967 předán armádou do Koroški Aeroklubu ve Slovenj Gradci. Tam létal dál s imatrikulací YU-CMY až do roku 1975, kdy byl jako neletový uložen v hangáru.
Úplná, citlivě a pečlivě udělaná rekonstrukce draku a instalace nového originálního motoru Švecov M-11FR o výkonu 120 kW (160 k) proběhla v tamním aeroklubu v létech 2004-2005. Letoun dostal opět označení jugoslávské armády, registrační značku S5-MAY a byl v květnu 2005 úspěšně zalétán. Až do května 2014 navštěvoval letecké dny, kde, pilotován Alojzem Tretjakem, vzorně se starajícím patronem stroje, budil vždy zaslouženou pozornost.
V květnu 2014 se nám podařilo tento letoun získat a přeletět ho přes slovinské a rakouské Alpy do jeho nového působiště v Mladé Boleslavi. Letoun se zde poprvé předvedl při příležitosti desátého dobového leteckého dne v červnu 2014 a sklidil zasloužený obdiv a ohlas. Montáž nových originálních pneumatik, jemná povrchová patina desetiletého „olétání“ i návrat k původnímu sovětskému vojenskému označení proběhly v zimě 2014/2015 již v Leteckém muzeu Metoděje Vlacha, které je dnes jeho stálým domovem.
